Když spolu učedníci mluvili, stál najednou Ježíš uprostřed nich.
Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl: „Pokoj vám!
Proč jste rozrušení, a proč máte pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy:
vždyť jsem to já!“ Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. “
(srov. Lk 24,39.41)
Setkání učedníků s Ježíšem po jeho zmrtvýchvstání je plné emocí:
Na začátku je údiv a nedůvěra ke zprávám o vzkříšení.
Potom strach, obavy a rozrušení z Ježíše, který budí rozpaky.
A nakonec radost, že jejich Pán a mistr opravdu žije.
Přes všechny emoce nás příběhy po zmrtvýchvstání
vedou k něčemu praktickému.
Opakované setkávání učedníků se vzkříšeným Ježíšem
totiž ústí v jednu důležitou větu:
„Tehdy jim Ježíš otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.“
To, co slýchávali, se jim pospojovalo a začalo dávat smysl.
I my, abychom se v životě plném emocí, strachu a nedůvěry
mohli orientovat, potřebujeme mít nějaký vnější zdroj.
A tím je pro nás Boží slovo.
Proto je pro nás důležité si Boží slovo pravidelně číst,
naslouchat mu a modlit se nad ním.
Teprve pak můžeme s Bohem
všechny ty drobné nesrozumitelné
a nepřehledné dílky mozaiky našeho života
skládat do překrásného obrazu,
který začne dávat smysl
a který nám dá sílu a odvahu věřit
a víru předávat dál.
Převzato ze stránek
vira.cz
